Je lepší vodou ředitelná barva?

Výhody a nevýhody rozpouštědlových autolaků na vodní bázi vs. uhlovodíková báze

Rozpouštědlové autolaky jsou nedílnou součástí automobilového průmyslu a jejich výběr závisí na několika faktorech, jako jsou environmentální požadavky, pracovní podmínky a požadované vlastnosti laku. V současnosti se používají dva hlavní typy rozpouštědlových autolaků: laky na vodní bázi a laky na bázi uhlovodíků. Každý z těchto typů má své výhody i nevýhody.

Autolaky na vodní bázi

Výhody

1. Ekologické aspekty: Autolaky na vodní bázi obsahují menší množství těkavých organických látek (VOC), což snižuje jejich negativní dopad na životní prostředí. Splňují přísnější ekologické normy a jsou preferovány tam, kde je regulováno množství emisí VOC.
2. Bezpečnost a zdraví: Díky nižšímu obsahu organických rozpouštědel jsou vodní laky méně škodlivé pro zdraví pracovníků, kteří s nimi manipulují. Riziko inhalační toxicity je nižší, což přispívá k bezpečnějšímu pracovnímu prostředí.
3. Snadnější čištění: Nástroje a zařízení použité při aplikaci laku na vodní bázi lze čistit vodou, což eliminuje potřebu speciálních čistících prostředků.

Nevýhody

1. Dlouhá doba schnutí: Laky na vodní bázi obecně schnou pomaleji než laky na bázi uhlovodíků, což může zpomalovat výrobní procesy nebo zvyšovat náklady na sušení (např. nutnost použití sušicích kabin).
2. Citlivost na vlhkost: Aplikace vodních laků může být problematická ve vlhkém prostředí, protože voda v laku může absorbovat další vlhkost, což může negativně ovlivnit konečný vzhled povrchu.
3. Kompatibilita: Některé materiály a starší povrchy nemusí být kompatibilní s laky na vodní bázi, což může vést k nedostatečné přilnavosti nebo jiným problémům při aplikaci.

Autolaky na bázi uhlovodíků

Výhody

1. Rychlejší schnutí: Laky na bázi uhlovodíků obvykle schnou rychleji než laky na vodní bázi, což může zvýšit produktivitu a snížit čas potřebný k dokončení lakovacích prací.
2. Vyšší odolnost: Tyto laky často poskytují vyšší mechanickou odolnost, zejména vůči chemikáliím a mechanickému opotřebení. Jsou preferovány tam, kde je třeba zajistit vysokou odolnost laku vůči agresivním vnějším vlivům.
3. Široká kompatibilita: Laky na bázi uhlovodíků jsou obecně kompatibilní s větším množstvím materiálů a povrchů, což usnadňuje jejich použití v různých aplikacích.

Nevýhody

1. Ekologická zátěž: Laky na bázi uhlovodíků obsahují větší množství VOC, což zvyšuje jejich negativní dopad na životní prostředí. Emise těchto látek přispívají ke znečištění ovzduší a mohou být v některých regionech omezeny přísnými regulačními normami.
2. Zdravotní rizika: Vyšší obsah organických rozpouštědel zvyšuje zdravotní rizika pro pracovníky, kteří mohou být vystaveni toxickým výparům, což může vést k respiračním problémům a dalším zdravotním komplikacím.
3. Náročnější čištění: Čištění nástrojů a zařízení po aplikaci laků na bázi uhlovodíků vyžaduje speciální rozpouštědla, což může zvýšit náklady na provoz a údržbu.

Závěr

Výběr mezi laky na vodní bázi a na bázi uhlovodíků závisí na konkrétních požadavcích projektu. Laky na vodní bázi jsou šetrnější k životnímu prostředí a zdraví, zatímco laky na bázi uhlovodíků poskytují vyšší odolnost a rychlejší zasychání. Každý typ laku má své specifické výhody a nevýhody, které je třeba zvážit při výběru vhodného řešení.